Vývoj tržních vztahů v postsovětském prostoru způsobil potřebu dokumentů urychlujících výpočty podnikatelských subjektů. Jedním z nich byla faktura k zaplacení a faktura, na jejímž základě se platí zboží a služby. Staly se nedílnou součástí moderního obchodního obratu, ve skutečnosti jsou to dluhové příjmy.
Jak funguje faktura za platbu?
Vydávání takového účtu se stalo tradicí v prodejních a nákupních vztazích mezi podniky a podnikateli. Jeho forma nebyla centrálně schválena. Společnost, která takový dokument vydává, jej tedy může provést na hlavičkovém papíře. Měl by obsahovat platební údaje společnosti prodávající zboží nebo služby. Objem těchto údajů stanoví prodávající podle svého uvážení.
Příklad platební faktury
Kromě toho může účet zahrnovat:
- Úplné jméno prodávajícího, jeho daň a bankovní údaje.
- Poštovní směrovací číslo, adresa a skutečné umístění prodávajícího.
- Telefony, fax, e-mail.
- Číslo účtu a datum vydání.
- Termín, účel a podmínky platby vyúčtování.
- Podpisy ředitele a účetního a pečeti společnosti.
Takový účet umožňuje kupujícímu (plátci) převést peněžní prostředky uvedené na faktuře za úhradu za zboží (služby) uvedené na faktuře. Používá se také pro zálohy. Faktura za platbu není povinným dokladem pro převod peněžních prostředků. Obvykle označuje období, během kterého lze provést platbu. Je napsáno hlavně pro obdržení zálohy a nejsou zapsány v prodejní knize.
Takový účet má však důležitou funkci, která ovlivňuje navázání plnohodnotných obchodních vztahů mezi partnery. Jedná se o návrh na uzavření transakce v případě, že dohoda jako samostatný dokument definující práva a povinnosti stran obchodní transakce dosud neexistuje. Obsahuje-li seznam všech základních podmínek uvedených v občanském právu, lze tento dokument považovat za nabídku. Mělo by samozřejmě obsahovat čísla účtu a další bankovní údaje o prodávajícím, jakož i seznam splatného zboží a služeb, jejich náklady a množství.
Zaplacení faktury znamená přijetí nabídky prodejce. Taková zaplacená faktura s příznaky nabídky znamená, že transakce mezi stranami byla uzavřena, a to i přesto, že v této věci neexistuje zvláštní dohoda. Faktura může být vytvořena pro platbu v jakékoli měně vhodné pro strany. V tomto případě je třeba dodržovat požadavky daňových předpisů. Zavazují plátce daně, aby účtoval DPH na náklady na zboží, služby nebo práci. Za úhradu je kupujícímu předložena faktura s narostlou daní, jejíž výše je uvedena na samostatném řádku. Je třeba poznamenat, že částka, která má být převedena, zahrnuje DPH. Není-li prodávající povinen tuto daň zaplatit, musí být na faktuře uvedeno, že částka DPH není zahrnuta.
Daňový nástroj
Aby bylo možné potvrdit, že zboží bylo skutečně odesláno nebo byla poskytnuta služba, je vystaven další doklad nazvaný faktura. Uvede náklady na dodané zboží nebo poskytnuté služby, provedenou práci, zaslané kupujícímu poté, co přijaté zboží přijal stanoveným způsobem.
V Ruské federaci jsou koncepce takového účtu a způsob jeho uplatňování stanoveny daňovou legislativou. Určuje, že faktura je pouze pro účely DPH. Bylo stanoveno, že by se měl jednat o dokument striktně definovaného typu a vyhotovený hospodářským subjektem, který je povinen do rozpočtu platit daň. Jedná se o tento účet, který slouží jako dokladový doklad, podle kterého kupující bere pro odpočet částku této daně předložené prodávajícím. Ruské právo umožňuje vystavení elektronické faktury podle zvláštního postupu.
Bez ohledu na typ účtu musí mít:
- Jméno a podrobnosti o dodavateli a kupujícím.
- Seznam přepravovaného zboží, služeb (prací).
- Ceny a náklady na zboží (služby).
- Sazba daně a částka DPH.
- Další potřebné informace.
Informace o vystavených a přijatých fakturách musí prodávající a kupující uvést ve zvláštních časopisech. Vydané doklady jsou evidovány v prodejní knize, přijaté dokumenty v nákupní knize. Prodávající má právo nevydat takový účet protistraně, která není plátcem DPH. Dříve se strany na tom musí písemně dohodnout. Při přípravě primárních dokumentů u takového partnera musí prodávající uvést v nich částku daně a kupující tak činí při vyplňování platebního příkazu. Také tyto účty nejsou vydávány v případě prodeje zboží nebo služeb občanům.
Podnikatelské subjekty osvobozené od DPH platí faktury, pokud jsou daňovými agenty nebo zprostředkovateli. V takových případech podávají daňové přiznání a svou částku platí do rozpočtu. Ve fakturách, které vystavují, se částka daně nepřiděluje. Dokumenty by měly být označeny „Bez DPH“. Aby nedošlo k chybě při účtování nákladů a příjmů, lze použít jiný doklad s přidělenou částkou této daně. Například bankovní výpis nebo potvrzení o prodeji.
Cítit rozdíl
Přestože se provádění obou účtů provádí pro jednu obchodní transakci, jejich význam se zásadně liší.
- Účet určený k platbě kupujícím je dokladem, který kupujícímu poskytuje základ pro převod peněz na prodávajícího. Za tímto účelem obsahuje nezbytné údaje a uvádí zboží (služby), za které se provádí platba. Účetní schvaluje fakturu u vedoucího kupujícího, který dává povolení k platbě.
- Funkce faktury je odrazem v daňovém účetnictví DPH na transakci související s prodejem zboží nebo služeb na základě smlouvy. Musí být provedeno, když je zboží dodáno na základě smlouvy, která by měla být potvrzena nákladním listem. Při poskytování služeb nebo provádění práce je potvrzení aktem jejich výkonu. Na základě tohoto účtu je částka DPH přijata k započtení. Chyby při vystavování faktury jsou plné daňových sankcí.
- Faktura za platbu je vystavena ve formě, která vyhovuje obchodním partnerům. O jeho použití neexistují žádné regulační zprávy..
- Požadavky na fakturu jsou stanoveny zákonem. Jedná se o přísný oznamovací dokument předložený daňovým úřadům..
- Tradice obchodního oběhu vyžadují, aby prodávající tiskl na své faktuře za úplatu.
- Přítomnost pečeti na faktuře není stanovena v regulačních předpisech..
