Rozdíl mezi sobectvím a sebestředností

Na světě existuje velké množství lidí, kteří dávají své vlastní zájmy nad názory ostatních. Takové chování se nazývá egoismus a je považováno za zcela normální projev lidské podstaty. Psychologové zdůrazňují další koncept související s oslavováním své vlastní osoby. Mluvíme o egocentrismu, který je často vnímán jako výraz extrémního stupně egoismu. Jsou však tyto pojmy opravdu tak blízké? Zkusme pochopit rozdíl mezi sobectvím a sebestředností..

Obsah článku

• Definice
• Porovnání
• Tabulka

Definice

Sobectví - sebe-láska, preference osobních zájmů před veřejnými. Toto chování je zcela určeno myšlenkami na zisk. Termín byl představen francouzskými materialisty v 18. století. Přišli s teorií „racionálního egoismu“ a tvrdili, že základem jakékoli ctnosti je správně uznávaný osobní zájem. Kant považoval tuto kvalitu za „radikálně zlou“. Samotné slovo pochází z latinského „ega“, což znamená „já“. Počátkem osvícenství se uvažovaný koncept začal považovat za jakýsi motor pokroku a za znamení probuzení lidské činnosti. A pokud by se starověcí lidé nestarali o své pohodlí, naučili by se šít oblečení z kůže, připravovat pokrmy, zapalovat? V moderní společnosti je tento pojem hodnocen z jiné perspektivy. Jedná se o chování, jehož cílem je prospívat sobě na úkor druhých. Hraničí s nečestností a urážkou důstojnosti ostatních..

Egocentrismus - vnímání vlastní pozice jako jediného existujícího. Je to rys myšlení u dětí, dokud nedosáhnou věku 8-12 let. Někdy to může přetrvávat u dospělých a postupně postupovat v průběhu let. Tento koncept zavedl do psychologie švýcarský filozof Jean Piaget. Provedl řadu experimentů, které jasně demonstrovaly dětský egocentrismus. Na základě výsledků bylo zjištěno, že se dítě jednoduše nemůže umístit na místo někoho jiného, ​​soustředí se pouze na své pocity a zkušenosti. Stojí za zmínku, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení není egocentrismus vůbec formou egoismu. Mezitím je však schopen sloužit jako základ pro vznik konfliktů na základě neschopnosti jednotlivce rozlišit potřeby druhých..

Porovnání

K odlišení uvažovaných jevů je nutné ponořit se do jejich přirozenosti. Jak bylo uvedeno výše, egoismus není ničím jiným než obrovskou láskou k vlastní osobě a touhou jednat pouze ve vlastních zájmech. Člověk ví o existenci dalších hledisek k jednomu problému, ale úmyslně je nezohledňuje. Egoismus je zvláštnost osobnosti, která se začíná cítit v raném dětství a doprovází jednotlivce po celý život. Přes jeho negativní zbarvení, tento jev funguje jako druh motoru pokroku. Přinutí člověka jednat, vynalézat, tvořit, vynalézat, jít vpřed, aby dosáhl svého vlastního prospěchu. Moderní psychologové považují zdravý egoismus v kombinaci s slušností a dobrou výchovou za velmi užitečnou kvalitu. Předpokládá se, že je zděděno na genetické úrovni dítěte.

Hlavní rozdíl mezi egoismem a egocentrismem je v tom, že ten není osobností, ale rysem myšlení. Takový člověk nebere v úvahu pouze názor někoho jiného, ​​ale jeho existenci netuší. Upřímně považuje svůj názor za jedinečný a ani neuvažuje o tom, co by mohlo být jinak. Z pohledu egocentra se svět točí kolem něj a pro něj. Navíc se člověk vůbec nesnaží postavit na podstavec, opravdu se tak cítí. Jednotlivec s takovým myšlením je zcela ponořen do sebe a necítí ostatní. Jak je uvedeno výše, toto chování je typické pro děti do věku 8–12 let. U dospělých je to mnohem méně běžné. Sebeostředění nemá pozitivní konotaci. Dělá z toho člověka zámek ve svém malém světě a brání komunikaci s ostatními. Typickými egocentristy jsou introverti s abstraktním myšlením. Jejich pohled je zaměřen výhradně uvnitř sebe..

Abych to shrnul, jaký je rozdíl mezi sobectvím a sebestředností?.

Tabulka