Trestný čin spáchaný úmyslně obsahuje úmysl v čine obviněného, který je přímý a nepřímý.
Přímý záměr, jaké jsou jeho vlastnosti
Přímý úmysl znamená, že si útočník uvědomí začátek vážného nebezpečí vyplývajícího z jeho jednání (nečinnosti), které však dříve očekával, nicméně vědomě si je přál útočné. Přímý úmysl tedy znamená, že při spáchání protiprávního jednání je přítomen formální korpus delicti, jakož i účel trestného činu. Přímý úmysl může být přítomen v takových akcích, jako je příprava na trestný čin, pokus o trestný čin, může se konat se skupinovým zločinem a účast na něm organizátor, spolupachatel a podněcovatel.
Na základě h. 2 Článek. 25 trestního zákoníku, odpovědnost za vznik zvláště závažných následků může nastat pouze přímým úmyslem. S nepřímým záměrem existuje predikce možnosti závažných důsledků. Subjekt může vždy předvídat vážné důsledky trestného činu, který je přirozeným důsledkem jakéhokoli trestného činu.
Predikce nevyhnutelnosti nástupu důsledků tedy není nepřímým záměrem. Někteří učenci však mají odlišný názor a věří, že přítomnost predikce vzniku závažných důsledků lze považovat za nepřímý záměr.
Nepřímý záměr a jeho vlastnosti
Nepřímý záměr, který je formou viny, je považován za pravý opak nedbalosti. Trestný čin lze uznat za spáchaný nepřímým úmyslem, pokud si subjekt mohl plně uvědomit nebezpečí svého jednání (nečinnosti) a mohl předvídat jejich nástup, ale vědomě jim umožnil, aby k němu došlo, nebo prokázal naprostou lhostejnost k tomuto.
Nepřímý úmysl spočívá v protiprávním jednání pachatele, když jeho jednání směřovala k dosažení jiného cíle, který není součástí trestného činu, jinými slovy pachatel se nesnažil způsobit závažné důsledky. Legislativa stanovila, že i když neexistuje touha způsobit vážné následky, nelze popřít přímý zájem osoby na jejich útoku a interpretovat to jako touhu, jak se jim vyhnout.
Pokud se pachatel projeví, dojde k nepřímému záměru lhostejnost k nástupu zvláště nebezpečných následků. Tato situace se mírně liší od jejich dobře informovaných předpokladů a je charakterizována neexistencí emocionálních obav z nezvratnosti důsledků a následnou odpovědností za to, co udělali. Subjekt se úmyslně věnuje trestnému činu a vůbec nepřemýšlí o důsledcích tohoto trestného činu, i když se mu tato situace může zdát docela reálná..
Jaký je rozdíl mezi přímými a nepřímými úmysly?
V jejich jádru jsou přímé i nepřímé úmysly typem viny, a proto mají mnoho společného. Oba úmysly intelektuálně obsahují povědomí pachatelů o veřejném nebezpečí pochybení, které se chystají dopustit, a jejich předvídání nezvratných důsledků. Základem přímého záměru je předvídavost, nevyhnutelnost nebo velmi reálná možnost vážných následků, přičemž současně s nepřímým záměrem existuje predikce, že mohou nastat závažné následky.
V obou typech záměrů obsahuje dobrovolný plán pozitivní postoj viníka k nástupu nebezpečných následků. Hlavní rozdíly jsou v dobrovolném přístupu subjektu k těmto důsledkům. S přímým úmyslem má subjekt přání provést zvláště nebezpečný čin as nepřímým úmyslem existuje vědomý předpoklad těchto nebezpečných důsledků nebo je jim lhostejnost.
Podle zákona se taková kategorie, jako je předvídání nevyhnutelnosti nástupu nebezpečných následků, vztahuje na přímý záměr a nepřímý záměr obsahuje pouze předpověď takové příležitosti. Záměrné přiznání trestného činu vinným znamená, že prostřednictvím svých trestných činů vědomě vytváří řetěz po sobě jdoucích událostí, které vedou ke zvlášť závažným důsledkům.V dobrovolném plánu je nepřímý záměr přítomen s lhostejností pachatele k nástupu závažných důsledků. V některých ohledech se to liší od vědomého předpokladu, nemá však emocionální zkušenosti spojené s údajnými vážnými důsledky, ačkoli subjekt si je této možnosti vědom..
