Předpokladem existence demokratické státní jednotky je právní povaha jejího vytvoření a fungování. Přísné dodržování zákona je uznávaným standardem dodržování lidských a občanských práv. Zákon pokrývá veškeré vztahy s veřejností. Mimo oblast práva nemůže fungovat žádná sféra lidského života.
Formy výkonu práva.
Pro implementaci právních norem existují různé formy. Vnější formy výkonu práva jsou zákony, nařízení a nařízení. Zákon je dokument, který má nejvyšší právní sílu. Zvláštnost zákona spočívá také ve zvláštním mechanismu pro jeho přijetí. Zákony jsou přijímány nejvyšším zákonodárným orgánem státu nebo, vyjádřením přímé vůle lidu, v referendu.
Charakteristické rysy zákona:
- Předmět regulace vyjadřuje postoj státu k základním státním nebo veřejným otázkám.
- Zákon je základním normativním aktem, na jehož základě a na základě kterého jsou přijímány další normativní akty.
- Zrušení nebo změnu zákona provádí orgán, který jej vydal.
- Přijetí zákona nevyžaduje jeho další schválení jinými orgány.
Tato označení zdůrazňují jedinečnost zákona a určují jeho dominantní postavení mezi právními akty. Na náčrt zákona jsou vydávány stanovy, které objasňují požadavky v něm obsažené..
Vedlejší zákony a jejich příznaky
Stanovy stanoví a přizpůsobují provádění norem příslušného zákona. Donucovací praxe je prováděna na základě stanov, které umožňují výkon práv definovaných v těchto aktech způsobem. Charakteristické rysy těchto dokumentů jsou účelem jejich zveřejnění, jejichž cílem je upřesnit příslušný zákon a zajistit jeho provedení..
Ústřední místo v hierarchii normativních aktů zaujímají vyhlášky hlavy státu a usnesení vlády státu. Dále se v systému stanov řídí příkazy, pokyny a další dokumenty vydané vedoucími výkonných orgánů.
Rozlišovat vedlejší zákony mohou být podle různých kritérií, mezi nimi:
- Termíny a geografie aktu.
- Plánování a přijetí nouzového aktu.
- Předmět regulace obsažený v aktu atd..
Rozdíly mezi zákonem a zákonem
Při zjevné podobnosti uvažovaných objektů je třeba zdůraznit řadu jejich základních rozdílů. Významným rozdílem je definice orgánu, který je oprávněn dokument zveřejňovat. Zákon může být vyhlášen výhradně nejvyšším zákonodárným orgánem nebo přímo lidmi, zatímco zveřejnění vyhlášky provádí příslušný orgán v určité oblasti.
Zejména je povoleno zveřejňování takových aktů ministerstvy a ministerstvy, výkonnými orgány, místními vládami, organizacemi a institucemi. Je zřejmé, že rozdíl mezi zákonem a nařízením a množstvím obsažených informací.
Pokud jde o rozdíly mezi zákonem a právním předpisem, je třeba vzít v úvahu, že poměr zákona a právního předpisu je stanoven formulací „na základě a při plnění zákona“. Je tedy zřejmé, že stanovy jsou podřízeny zákonu. Je také zřejmé, že samotný zákon slouží jako základ pro nezbytnost přijetí jednoho nebo druhého normativního aktu. Zákon může stanovit, že je třeba přijmout regulační akt, druh takového aktu, orgán oprávněný k jeho přijetí.
Hlavním účelem stanov je stanovit ustanovení zákona. Podřízený akt nemůže, kromě těch, které jsou zakotveny v zákoně, zakládat práva a povinnosti právnických osob, tj. nemůže přesahovat rozsah příslušného zákona.
Souhrnem výše uvedeného je třeba poznamenat, že korelace a interakce podřízeného normativního právního dokumentu a zákona je možná pouze za předpokladu, že neexistují nesrovnalosti a soulad takového aktu s konkrétním zákonem. Pouze přísné dodržování tohoto požadavku a neexistence rozporů mezi zákonem a zákonem umožní současným právním předpisům, aby byly účinnými regulátory vztahů s veřejností..
